Než zamíříte do obchodu pro barvu, je dobré vědět, kolik jí vlastně budete potřebovat. Spotřeba se nepočítá jen podle plochy stěn, ale také podle toho, kolik vrstev hodláte nanést. Jeden nátěr obvykle nestačí, ať už jde o novou omítku, nebo o přetírání tmavšího odstínu. Právě počet vrstev bývá největší zdroj chyb v odhadu. Pokud si nejste jistí, kolik vrstev nanést, vyplatí se nejdřív zjistit, jak se chová konkrétní typ barvy a podkladu, protože univerzální pravidlo neexistuje.

Základem je spočítat celkovou plochu stěn. Vynásobte šířku místnosti její výškou a odečtěte plochu oken a dveří. Výsledek pak vynásobte počtem vrstev. Výrobci uvádějí výtěžnost barvy na litr, obvykle pro jeden nátěr při ideálních podmínkách. Realita je ale jiná – savý podklad, struktura omítky nebo tmavý původní odstín spotřebu zvyšují. U dvou vrstev počítejte s tím, že druhá vrstva často spotřebuje méně barvy než první, protože podklad je už částečně nasycený. U tří vrstev se rozdíl mezi druhou a třetí vrstvou dál zmenšuje.

Praktický postup je jednoduchý. Změřte plochu, zjistěte výtěžnost z etikety a připočtěte rezervu asi deset až patnáct procent. Pokud malujete světlou barvou přes tmavou, počítejte raději se třemi vrstvami a odpovídajícím množstvím barvy. Stejně tak u nové omítky, která hodně saje, bývá potřeba více materiálu. Vyhněte se nákupu přesně na litr – dokoupení stejného odstínu z jiné šarže může znamenat barevný rozdíl. Radši kupte o jednu nádobu navíc, než abyste uprostřed práce zjistili, že barva došla.

Na závěr si shrňme, co skutečně ovlivňuje spotřebu: plocha stěn, savost podkladu, krycí schopnost barvy a počet vrstev. Když tyto čtyři faktory zkombinujete s výtěžností uvedenou výrobcem, dostanete realistický odhad. Nepodceňujte ani přípravu – kvalitní penetrace snižuje savost a tím i spotřebu první vrstvy. A pokud si nejste jistí, kolik vrstev zvolit, začněte s jedním nátěrem, nechte ho zaschnout a teprve pak se rozhodněte, jestli je potřeba další. Ušetříte čas i peníze.